Jelikož se blíží další ročník výstavy bižuterie Jablonecké trienále 2011, rád bych Vám předal nějaké informace o historii a vzniku výstav bižuterie, které prosluli nejen na našem území, ale jejich sláva překročila české hranice. Více zde ....
Jablonecké výstavy bižuterie byly fenoménem 60. - 80. let 20. století. Jejich úplný počátek však spadá už do konce let čtyřicátých. Po celou dobu konání byly úzce spojeny s propagací centralizovaného bižuterního průmyslu a obchodu a jeho vývoj byl pro ně určující. Výstavy můžeme ovšem vnímat jako zrcadlo doby, které odráželo nejen vkus, ale také společenskou a dokonce i politickou atmosféru.
Po druhé světové válce došlo ke znárodnění a po roce 1948 pak k rozsáhlé reorganizaci místního průmyslu a vývozu. Dosavadní struktura tvořená drobnými výrobci, dodavateli a exportními domy byla nahrazena centralizovanými výrobními podniky, které byly samy ješte sdruženy ve výrobně hospodářskou jednotku (VHJ), a podnikem zahraničního obchodu (PZO), přičemž vývoj poměru obou složek procházel během následujích let různými změnami.
Pozice bižuterní výroby nebyla v rámci socialistického hospořství, které kladlo důraz především na těžký prúmysl, zpočátku snadná. Jedním z pokusů odůvodnit její existenci a další zachování byla i výstava konaná v roce 1949 v prostorách místní umělecko průmyslové školy. Nesla název " Sklo a bižuterie - závazek a chlouba". Dnes je tato skromná předchůdkyně pozdějších proslulých jabloneckých výstav již téměř zapomenuta.
Po tomto prvním poválečném výstavním počinu následovala desetiletá pauza vyplněná stálým přesvědčováním o potřebnosti a významu zachování bižuterní výroby. Nový impulz přinesl úspěch československé expozice v roce 1958 na výstavě EXPO v Bruselu, kde vedle skla zaznamenala úspěch i bižuterie. Pro významné rozšíření exportu bižuterie měla dále velký význam výstava "Československé sklo" konaná v roce 1959 v Moskvě, kde se bižuterie také představila. Tato výstava otevřela dosud neprůchodnou cestu vývozu bižuterie do SSSR. Sovětský trh se pak stal jedním z největších zákazníků.
Velkolepé výstavní akce konce 50.let, na nichž byly využity moderní výstavní prostředky a postupy jako polyekrán, zahájily období kvalitního československého výstavnictví, které našlo svůj odraz i v jabloneckých výstavách bižuterie. Zpočátku šlo o pouhý matný odlesk, postupně však výstavy zářili stále jasněji.
1. celostátní výstava československé bižuterie pod názvem " Bižuterie pro celý svět" proběhla v Jablonci nad Nisou v tomtéž roce jako výstava moskevská. Konala se v prostorách hotelu Praha a Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, tehdejší pobočce Národního technického muzea v Praze. V hotelu Praha se představila součastná bižuterní produkce, probíhaly zde módní přehlídky s bižuterií a převáděl se i vyhlášeny polyekrán. V Muzeu skla a bižuterie byla instalována výstava historického přehledu šperku a bižuterie, ozdoby exotických zemí, ale také některé úspěšné exponáty z Bruselu, například figurky Jaroslava Brychty.
Projekt a scénář výstavy vypracovali architekti Otto Rottmeyer a Václav Kadeřábek, který se již osvědčil jako projektant oddělení uměleckého a užitkového skla a bižuterie na výstavě československého skla v Moskvě 1959.
V šedesátých letech 20. stoleti se podnik zahraničního obchodu Jablonex snažil udržet pozici jablonecké bižuterie na evropských trzích, což předpokládalo rychle reagovat na módní trendy. Počínaje druhou polovinou 60. let zintenzívnil propagaci. Účastnil se světových výstavních podniků, z nich nejvýznamější byly světové výstavy v Montrealu v letech 1967 a 1969, ale pořádal i vlastní akce. Například předvedení kolekce bižuterie v Cannes v době konání filmového festivalu v roce 1965.
Také jablonecké výstavy se v průběhu 60. let postupně rozrůstaly. Výstavy v letech 1960 a 1961 byly ještě skromnými akcemi. Hlavní pořadatel Sdružení podniků jablonecké bižuterie (SPJB) se po úspěchu 1.celostátní výstavy bižuterie rozhodl ukázat podobnou přehlídku svých výrobků i mimo Jablonec. 2. celostátní výstava v roce 1960 proběhla jen v Brně. Rovněž při dalších ročnících byly doma i v zahraničí uváděny reinstalace jabloneckých výstav.
Pro stabilizaci tradice mělo pak velký význam rozhodnutí vládní komise pro výstavnictví ze dne 19.prosince roku 1960. V souvislosti s projednáním konceptu Libereckých výstavních trhů (LVT) bylo tedy schváleno pořádat v Jablonci nad Nisou souběžné každoroční bižuterní výstavy. Léta dokazování významu bižuterního průmyslu, který přináší socialistickému hospodářství nezanedbatelnoou část devizových prostředků, přinesla své ovoce a centrálně řízené hospodářství se uvolnilo podporovat tento průmysl i region , v němž se vyskytoval.
Pořadateli další, v pořadí již třetí celostátní výstavy "Bižuterie pro celý svět" bylo vedle Sdružení podniku jablonecké bižuterie a nyní již samostatného okresního Muzea skla a bižuterie také ministerstvo spotřebního průmyslu. Výstava se konala ve dnech 15 července - 20 srpna 1961 již opět v Jablonci, a to konkrétně v Muzeu skla a bižuterie a v Domě osvěty, který tvořil základ pozdějšího výstaviště. Právě v souvislosti s přípravou této výstavy byly zahájeny první úpravy výstavního areálu. Výstava představila jednak historii módy a soudobou bižuterii z období let 1800 -1950, jednak součastnou produkci průmyslové výroby bižuterie. Scenáristy výstavy byli Václav Jasanský, který spolupracoval mimo jiné také na scénáři československé expozice na Světové výstavě EPO 58 v Bruselu, a PhDr. Jiřina Vydralová. Projekt připravili Karel Pelant a Olga Kromerová.
Při 4. celostátní výstavě v roce 1962 začal na jejím pořádání spolupracovat také Okresní a Městský národní výbor (ONV a MěNV). Město Jablonec a okolí se tak začalo profilovat jako turicticky zajímavá oblast.
Projekční středisko Sdružení podniků jablonecké bižuterie v čele s vedoucím projektantem Karlem Pelantem dále pokročilo v úpravách rodícího se výstaviště. V tomto roce bylo poprvé na výstavě významně zastoupeno odborné školství. Významná role jabloneckého průmyslu ve světovém měřítku byla vyjádřena propagačím heslem " Zdobíme ženy celého světa". Ve spolupráci s pražskou Laternou magikou a Ústavem bytové a oděvní kultury (ÚBOK) byl uveden polyekránový film "Člověk a sklo" a také módní přehlídky s použitím polydiaprojekce. Podobné doprovodné programy se staly tradiční součástí jabloneckých výstav v dalších letech.
V roce 1963 byla koncepce výstav změněna a vedle bižuterie z jednotlivých závodů Sdružení podniků jablonecké bižuterie byl značný prostor poskytnut uměleckému a užitkovému sklu z národních podniků Železnobrodské sklo a Jablonecké sklárny.
V té době se však již chystala další významná změna v pořádání jabloneckých bižuterních výstav. Dne 23. srpna 1962 padlo na zasedaní vládní komise pro výstavnictví rozhodnutí o pořádání výstavy bižuterie v roce 1965 jako mezinárodní akce.
Dosud vystavované výrobky závodů sdružení podniků jablonecké bižuterie bylo nově možno porovnat s produkty třiceti zahraničních firem ze šestnácti zemí a také československé odborné školství bylo konfrontováno se čtyřmi zahraničními školami. Vystavované výrobky hostila mezinárodní výstavní jury složená z výtvarníků, teoretiků umění a dalších odborníků.
Výstava nesla název " Jablonec 65". K dispozici byla po dalších úpravách prostor tentokráte plocha 4000 metrů čtverečních. Hlavní výstavní prostory byly umístěny v pavilonech A a B a v budově Muzea skla a bižuterie. V prvních z nich se vystavovaly v pěti podlažích na ploše 750 metrů čverečních zahraniční firmy, ve druhé pak byla umístěna na 900 metrech čtverečních československá expozice. Zbytek výstavních plochy připadl Muzeu skla a bižuterie.
Hlavním výtvarným tématem, jehož duchu se utvářela celá instalace, se stal kontrast práce lidských rukou a výtvorů přírody. Bižuterie tak byla vystavována na pozadí z kůry, kožešin nebo vody, porovnávána se třpytem rybí ploutve či ptačího peří. Výstavní leták poeticky charakterizoval tento protiklad jako "okované zrcadlení". Ideovou koncepci výstavy navrhl a libreto vypracoval Jindřich Santar, který byl hlavním scenáristou veleúspěšné československé expozice na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a rovněž tak autorem scénáře výstavy Československé sklo v Moskvě v roce 1959. Za svou dosavadní práci ocenění laureát státní ceny Klementa Gottwalda. Na jabloneckých výstavách se podílel i v dalších letech, naposledy v roce 1971. Projektantem výstavy byl Aleš Beneda a vedoucím výtvarníkem československé expozice Antoním Kybal, rovněž oceněný za svou účast na EXPO 58.
Následující výstavy se konaly v tříletých intervalech. 2. mezinárodní výstava bižuterie " Jablonec 68" byla v mnoha směrech vrcholem jabloneckých výstavních akcí. Konala se ještě v uvolněné atmosféře těsně před začátkem normalizace.
V programu výstavy se poprvé objevil estrádní kulturní pořad. Nesl název " Orloj" a byl komponován v souladu s libretem výstavy. Jeho scénář napsali Jindřich Santar a Darek Vostřel a nastudoval ho soubor divadla Rokoko. Z organizačního hlediska byla novinkou účast individuálních výtvarníků představujích volnou tvorbu. V koncepci výstavy se projevila snaha o ještě lepší výtvarnou úroveň a originalitu. Scénické pojetí výstavních prostor bylo proti předchozímu ročníku posíleno. Na motivy dvanácti pohádek z celého světa vytvořili scény výtvarnci jako například Vincenc Vingler, Theodor Pištěk, Bedřich Dlouhý, Květoslav Budeník, Oldřich Šimáček, Jozef Flejšar a další. Objevila se však kritika tohoto přístupu, která poukazovala na skutečnost, že takové potlačuje roli exponátu a ten se stává pouhou dekorací.
3. mezinárodní výstava bižuterie v roce 1971 byla neméně rozsáhlou akcí než předchozí ročníky a její prestiž se držela stále velmi vysoko. Autorem scénáře byl potřetí a naposledy Jindřich Santar. Spolupracoval s osvědčenými architekty Alešem Benedou a Vladimírem Horou, který se již dříve účastnil vytvoření expozic v Muzeu skla a bižuterie. Výtvarnou realizaci měly tentokráte na starosti dvě ženy. Eva Švankmajeroá a Věra Drnková-Zářecká.
Hlavní téma znělo " Rajská zahrada" a instalace, přestože byla výtvarně nápaditá, tentokráte skutečně umožňovala lepší prezentaci samotných exponátů. Trend započatý ji dříve a směřující k vystavení soliterních výrobků ještě zesílil.
Probíhající normalizace se na výstavě projevila propagací aktuálního výročí 50 let založení KSČ. Navíc se v rámci programu uplatnily akce společensko-politických organizací sdružených v Národní frontě, jako byl například aktiv Svazu žen. V následujích ročnících podobných akcí přibývalo.
Již při následující 6. mezinárodní výstavě v roce 1974 začalo postupné opouštění cesty efektních instalací. Ještě více než v předchozím roce byl kladen důraz na prezentaci samotných exponátů, na realitu a především na vztah bižuterie a módy. Tentokrát se tedy uplatnil i textil, svou kolekci předvedla například SEBA Tanvald. Hlavním tématem byly "Proměny" - a to jak ve smyslu proměn módy v závislosti na ročních obdobích, tak i na společenských příležitostech. Každý z oddílů výstavy ukázal proměnu ženy nepříliš vhodně oblečené a upravené na ženu dokonale oblečenou s použitím vhodné bižuterie, Autory ideové koncepce výstavy byli tentokráte Aleš Beneda spolu s Vladimírem Horou.
Jubilejní 5.Mezinárdní výstava bižuterie "Jablonec 77" směrovala k větší konfrontaci domácích a zahraničních exponátů. Ješte více omezila výtvarnické pojetí instalace a naopak se přiblížila faktickému členění bižuterních výrobků užívanému v oboru exportu.
V tomto roce poprvé nebyla výstava rozdělena na československou část a zahraniční část. V zájmu možnosti přímého srovnání byly tuzemské a zahraniční výrobky vystaveny v jednotlivých sekcích vedle sebe. Mimo výsledků práce však výstava prezentovala i průmysl jablonecké bižuterie jako takový - hospodářské výsledky, hospodářské úkoly, program sociální vybavenosti, péče o mládež, zaměstnanost žen atd. Hlavním motivem architektonického a výtvarného řešení všech částí byla skleněná perlička.
6.mezinárodní výstava byla zahájena 18.července a trvala do 3. srpna 1980. Stále více se prosazovalo hledisko, že výstava má být jen atraktivní podívanou, ale musí plnit i své poslání kulturně-politické. Obecně byla charakterizována jako akce kulturního charakteru, která sleduje i politické a ekonomické poslání, jak ve smyslu propagace socialistické kultury, tak i propagace bižuterního průmyslu.
Hlavním výstavním tématem byl vztah žena - móda - bižuterie, čemuž byly podřízeny i jednotlivé expozice. Rozvržení odpovídalo předchozímu ročníku. Dle scénáře Ladislava Pekaře, který v roli autora libreta setrval i v následujících dvou ročnících , navrhli prostorové řešení Vladimír Nývlt a Eva Vlasáková a grafické řešení Rostislav Vaněk.
U příležitosti 7. mezinárodní výstavy bižuterie v roce 1983 proběhly nové úpravy výstaviště, především stavba nové fontány u vstupu. K jiným inovacím však nedošlo a akce upadla do stereotypu.
Nejinak tomu bylo i při další výstavě, která se tentokrát vymkla tříleté periodicitě a uspořádala se až v roce 1987. I tentokrát opět vše spojoval jednotný výtvarný motiv instalace, kterým byl vesmírný prostor jakožto prostor mírové splupráce. Tato charakteristika - tedy mírová spolupráce spojovala téma vesmíru s posláním výstavy.
V pořadí již osmá mezinárdní výstava bižuterie byla po ukončení jako obvykle velmi kladně hodnocena a plánovalo se pokračování tradice v roce 1990. Zazněly však i hlasy, které zcela realisticky konstatovaly minimální přínos výstav pro výrobu a vývoz bižuterie.
Politická a společenská změna v roce 1989 tradici výstav, jako společenských a kulturních akcí, ukončila. Příprava plánované 9. mezinárodní výstavy bižuterie "Jablonec 90", která měla proběhnout ve dnech 19. července - 5. srpna roku 1990. Akce se měla přesunout na rok 1991, avšak uskutečněna byla již ve formě kontrakční výstavy nově ustanoveného Svazu výrobců bižuterie. Kontrakční výstavy se pak konaly ještě v několika následujících letech, ale nakonec zanikly.
